čtvrtek 10. prosince 2009

Povídej..

Tak povídej si se mnou,

bez vší počestnosti,

zpět z probdělých nocí

s vidinou dospělosti,

když dech se zpátky vrací.


Tak povídej si se mnou,

o věcech né tak všedních,

ve víru barevnosti,

o samé lidské hanebnosti,

o věcech né tak středních.


Tak povídej si se mnou,

o tom, co je a taky není

na vlnách abstraktnosti,

definované v lidské maličkosti,

mezi nebem a zemí.


Tak povídej si se mnou,

o dvou mořeplavcích nahých,

v nedohledných pláních

o mořích snů a přání,

o jezeru představ a zdání.


Tak povídej si se mnou,

na vážkách pochybnosti

o lidské přítomnosti,

o věcech, co dech berou.


Tak povídej si se mnou,

když leje jako z konve,

a ve znamení oddanosti,

pod křídly ospalosti

usínáš tu se mnou..




6 komentářů:

Li řekl(a)...

Víš, drahá, já Ti na to tak nějak ani nemám slov. Proboha, proč jsem se nenarodila jako kluk? :))

řekl(a)...

Asi to tak má být, kdyby si byla kluk, třeba bychom se nikdy nepotkaly... díky ti :)

Jakub Třešňák řekl(a)...

vau.. :) ...pěkné

řekl(a)...

Děkuji ti Kubo :)

Blaženka řekl(a)...

No nene, to si nemohla napsat sama, ta je ještě daleko lepší než ta předtím...co děláš na obchodce sakra?! A VŠE ti zakazuji!!! Fakt krásný :) uplně mi zvedla náladu.. :)

řekl(a)...

Tu před tim jsem psala vykalená v pět ráno :D Díky... :D