Tak povídej si se mnou,
bez vší počestnosti,
zpět z probdělých nocí
s vidinou dospělosti,
když dech se zpátky vrací.
Tak povídej si se mnou,
o věcech né tak všedních,
ve víru barevnosti,
o samé lidské hanebnosti,
o věcech né tak středních.
Tak povídej si se mnou,
o tom, co je a taky není
na vlnách abstraktnosti,
definované v lidské maličkosti,
mezi nebem a zemí.
Tak povídej si se mnou,
o dvou mořeplavcích nahých,
v nedohledných pláních
o mořích snů a přání,
o jezeru představ a zdání.
Tak povídej si se mnou,
na vážkách pochybnosti
o lidské přítomnosti,
o věcech, co dech berou.
Tak povídej si se mnou,
když leje jako z konve,
a ve znamení oddanosti,
pod křídly ospalosti
usínáš tu se mnou..
6 komentářů:
Víš, drahá, já Ti na to tak nějak ani nemám slov. Proboha, proč jsem se nenarodila jako kluk? :))
Asi to tak má být, kdyby si byla kluk, třeba bychom se nikdy nepotkaly... díky ti :)
vau.. :) ...pěkné
Děkuji ti Kubo :)
No nene, to si nemohla napsat sama, ta je ještě daleko lepší než ta předtím...co děláš na obchodce sakra?! A VŠE ti zakazuji!!! Fakt krásný :) uplně mi zvedla náladu.. :)
Tu před tim jsem psala vykalená v pět ráno :D Díky... :D
Okomentovat