The same story again.

Ležet vedle někoho a necítit nic
je jako nemoct na házený chytit míč.
Je to jak bezmoc, co mozkem se šíří,
prázdno, kde ale myšlenky víří.
Je to jak nemoc, je to jen chtíč.
Zvedneš se a prostě odejdeš pryč.
Vždyť nechci toho zas tak moc,
snad jen vrátit tuhle noc,
plnou špíny, lží a klamu,
co nalhávám si už od výtahu..
Nenávidím sebe
a možná i trochu tebe.

Falešný city, milí drazí,
až na zádech mi z toho mrazí.

Je čas přestat,
je čas jít,
hodně změnit,
odejít.