Ruce studený padaj mi do klína,
tam kde všechno končí a bohužel začíná.
A oči hluboký, co do dálky hledí.
Lidi nic nevědí, sedí, leží, čumí.
Křičím.
Dveře se otvíraj a pak se zavřou.
Budoucnost nevidí, minulost zapřou.
A dnes zas jednou..
„Probuď se !“
Zařvou.