Louka. Pokaždé když vidím louku, tu nedohlednou pláň táhnoucí se za horizont, nekonečný, otevřený prostor, chce se mi běžet. Udělat něco neobvyklého, vystoupit z autobusu rutiny a běžet. Bez limitů. Čas přestává existovat, stejně tak vzdálenost i fyzická únava. Naplní mne svoboda a vzduch a svoboda 

a život sám.