Tenhle song jsem neslyšela stopadesáttisícmilión let.. A je mi až smutno z toho jak je ten text najednou pravdivej.

Taková malá pražská.

Štěstí stéká po špinavých oknech tramvaje,
a příští stanice je tůně tvých snů.
Hukot a písně skřípavé,
co hrají kolečka tramvaje
a chybí teď doma bláznům.

Stanici za stanicí,
pozoruješ svůj obraz bdící
a neony namísto lučního kvítí
září do tmy,
kde lidé zvracejíc
a z práce se vracejíc,
loví se síťkou na motýly
kousky svého štěstí
anebo taky pěstí.

To jsou ty příběhy pražské,
kde ve špinavých ulicích,
za víno s tučňáky
denně halda se utrácí..
A sedačky v mhd,
co šklebí se náramně
tvůj život pomalu tráví.