Snad jednou dostat se nad sebe,
přemýšlet dlouze a dívat se na nebe.
Pohladit tu jeho ideu po čele
A záchvěv jsoucna políbit vesele.
Bohu zamávat v kostele,
když nevěříš, stačí jen nesměle.
Přemýšlet nad ctností,
co nevstala s tebou z postele.
Dumat nad stroji,
co umí čínsky líp než andělé.
Svou jsoucnost podřídit metodě
a nikdy, nikdy nevěřit náhodě.
Na tabuli čistou nakreslit si třeba prase,
teď víš, že něco víš,
stejně zapomeneš to zase.
Život jako oázu v poušti,
kde ale štěstí se vedrem rozpouští.
Tak snad jako hru to pojmi,
za ideu pačesů ve své hlavě
ten život rychle popadni,
než pouhé myšlení už k životu platné nebude ti..
Vlastně, nemusíš se bát smrti,
když přijde už smutno nebude ti.
A tvá duše nesmrtelná poletí,
Poletí
Poletí..
(Platóna nakopat do řiti)
