Podzim

Už to začíná - podzim. Žádné roční období mi nevadí tolik jako podzim. Venku je ještě krásný počasí a já už to stejně cítim.V depresi můžete být sice v kterýmkoliv období, ale ten podzim, ten to snad samovolně vyvolává. Podzimní vítr, ten zvláštní nezaměnitelný vzduch venku, tuny spadanýho listí.. a to ještě něpřišlo to nejhorší - déšť a bahno. Cítím to, už se mi zas nechce vůbec nic, ten podzim je zbytečnej. Naprosto. Buď léto anebo zima. Tečka.

Paulo Coelho - Veronika se rozhodla zemřít

"A teď k vaší nemoci: každá lidská bytost je jedinečná, má své vlastní instinkty, způsoby slasti, hledání dobrodružství. Společnost však nakonec prosadí kolektivní způsob jednání - a lidi ani nenapadne se ptát, proč se tak mají chovat, přijímají to. "



Skvělá knížka, rozhodně doporučuji přečíst :)

Jak výstižné.

Samotu zabiju tebou na pár dní, bude to buď anebo parádní, společně utečeme realitě u tebe nebo u mě v bytě...
Z okna se budem dívat kam nebe letí, vždyť spolu nejsme na staletí. Na nic se neptej rána jsou ranní, na nic se neptám s hlavou do dlaní...
Tak buď a nebe.

Jak výstižné..



Na toto videjko jsem čirou náhodou narazila na youtube :D

Antichrist.

Láska. Bolest. Šílenství.



No more, thanks.

Včera.

Skříň je věž a postel je pláň,
bosíma špičkama na zem klesám
a z myšlenek co pár směrů znají,
se zvedám
nebo se o to aspoň snažím.

Rohy pokoje leccos skryjí,
tmu a strach,
tíseň a pláč co neutichá.
Co hledám já, nemají.

A tak rukama po stěně šátrám,
v tvé tmě však nevím,
těžko se vyznám.
Ty víš, ty znáš.
Ale já jako slepec oporu hledám.

Mé bosé špičky začátek podzimu zebe,
spousta věcí smysl nedává,
pod nohy podlahu
nad hlavu nebe.
Proplouvám tím
a celou dobu hledám vlastně jen..
Tebe.